"Vyhledávání" v reálném světě

Před osmou hodinou je holešovická tržnice takřka liduprázdná. Jako obvykle se jí chystám projít, když zaslechnu zvláštní otázku:

"Prosím tě, jak se tohle jmenuje?" Na lavičce sedí slušně vyhlížející starší pán a ukazuje mi v igelitovém sáčku zakoupené pečivo. Ani mě nijak nepřekvapilo, že mi začal tykat. V tomto prostředí mi to naopak přišlo zcela normální. "To je bageta", říkám mu duchapřítomně. A abych se blýskl, dodám: "A je celozrnná". Muž se spokojeně usmál a sáhl po mobilním telefonu, aby mé sdělení mohl předat dál.