O členění textu na odstavce

Základní vlastností textu je jeho soudržnost (koherence), ale neméně významnou jeho vlastností je členitost. Členění textu na odstavce se označuje jako členění horizontální.
Odstavec je jednotka obsahová a kompoziční. Jeho základním úkolem je opticky členit text, aby byl přehledný, aby se v něm adresát orientoval.

Odstavec také dodává textu rytmus: krátké odstavce text "zrychlují", rozsáhlé ho "zpomalují". Nejvýraznějším rysem odstavcem je jeho forma: odstavec se vyznačuje odsazením (asi o 4-5 písmen) od začátku nového řádku.

Odstavec a jeho téma
 
Rozčlenění delšího souvislého textu na menší oddíly není jen záležitostí vnější, nýbrž má i funkci komunikativní. Toto členění je jedním z textotvorných principů, které autor uplatňuje už zároveň s tím, když si v duchu promýšlí a zpracovává celkové rozvržení toho, co chce sdělit.

Členění na odstavce není vázáno nějakými striktními pravidly. Každý odstavec je založen na tom, že sděluje nějakou "hlavní myšlenku", to znamená, že každý odstavec představuje tematický celek. Tématem se tu rozumí, o čem je v odstavci řeč. Toto téma činí z odstavce soudržný celek.

Odstavce usnadňují čtení a mnohdy vedou k správnému chápání obsahové členitosti. Přední představitel české poválečné stylistiky J. V. Bečka ve svém článku "Odstavce" výstižně poznamenává: "Písemnému projevu dávají optickou přehlednost a nadlehčují obraz textu."

Použitá literatura:
J. V. Bečka, "Odstavce",  Naše řeč 47 (1964), číslo 2, str. 65-74.
F. Daneš, "Umíte dělat odstavce?", v: S. Čmejrková, F. Daneš, J. Kraus, I. Svobodová, Čeština, jak ji znáte i neznáte, Academia, Praha 1996, str. 17-20.
M. Čechová a kolektiv autorů: Čeština – řeč a jazyk, ISV nakladatelství, Praha 1996, str. 358-359.

Pavel Jartym