Hieronymus | Text a textovost

Naše doba se vyznačuje velkým počtem informací. Jsme zaplaveni množstvím slov a textů, jejichž hodnota je často víc než pochybná.  Pro čtenáře či uživatele Internetu je mnohdy velmi obtížné najít takové texty, které jsou důvěryhodné, nejsou povrchní a navíc jsou i srozumitelné.

Co je text?

Slova "text" a "textil" mají společný základ v latinském slovesu texere, které znamená "tkát".

"Text je útvar, celek, umně a plánovitě sestavený z jednotlivých prvků (slov, vět) tak jako tkanina je setkána z jednotlivých vláken. Avšak zatímco u gobelínu zpravidla nevnímáme jednotlivé nitky, působí na nás jako celek, u textu, abychom mu porozuměli, musíme sledovat jeho jednotlivé prvky a systém, podle kterého jsou uspořádány. Toto sledování je umožněno systémem jazyka."
(P. Filipi, Pozvání k naději. Kapitoly o homiletické hermeneutice a exegesi, Kalich, Praha 2006, str. 23.)

Základnou, ze které je možno text sledovat, je jazyk. Abychom text mohli číst, musíme rozumět jazyku, v němž je text napsán, chápat syntaktické struktury, jichž užívá, popřípadě i jejich záměrné narušení, jak je to obvyklé u textů uměleckých. Ve skutečnosti je vztah mezi textem a čtenářem složitější. "Čtení" (nebo i poslech) textu není nikdy holou percepcí. Je to složitý soubor myšlenkových operací, vyvolaných jednotlivými slovy či souslovími textu a jejich asociacemi, uvědomělými či neuvědomělými očekáváními vůči druhu daného textu (viz Filipi, str. 23-24).

Text je komplexní jazykový útvar, jenž se zpravidla vyznačuje obsahovou soudržností. Text se může skládat z jedné výpovědi, nebo minimálně ze dvou výpovědí.

Jaký je rozdíl mezi větou a výpovědí?

Věta je abstraktně míněnou, tj. v komunikační situaci nezakotvenou, jazykovou jednotkou, jíž dominuje přísudek. Příklad: Bratr mi poslal dopis.
Výpovědi jsou konkrétní realizace vět, pronesené nebo napsané v jedinečné komunikační situaci, jsou tedy elementárními textovými jednotkami. Proti abstraktně chápané větě jsou výpovědi reálně existující a smyslově vnímatelné a empiricky ověřitelné jevy. Jen u výpovědi se můžeme ptát na to, s jakým záměrem byla pronesena.

 J. Hrbáček (Nárys textové syntaxe spisovné češtiny, Trizonia, Praha 1994, str. 9) vymezuje text na základě útvaru výpovědi. Podle něj vzniká text syntagmatickým spojením alespoň dvou výpovědí. Definuje text jako "koherentní sled výpovědí vytvářející smysluplnou souvislost".

Co dělá text textem a určuje jeho textovost (textualitu)?

•     Situativnost (zapojení textu do jistého situačního kontextu)
•     Intertextovost (vázanost textu na obecné vědomosti, hodnoty, reálné texty)
•     Intencionálnost (zaměřenost textu k jistému obsahu a cíli)
•     Akceptabilita (přijatelnost textu pro adresáta)
•     Informativnost (sdělnost textu)
•     Koherence (soudržnost), popř. koheze (spojitost) textu

(Kol. autorů, Příruční mluvnice češtiny, NLN, s.r.o., Praha 1995, s. 652-653.)

Pavel Jartym